úterý 16. října 2012

Polévka je grunt a japonská polévka není jen misoširu


Vývar
Daši z řasy a ryby
Základem japonských polévek je daši – vývar, jehož základem jsou řasy kombu, a nějaká ryba (sušený strouhaný tuňák kacuoboši, celá tzv. modrá ryba – tj. ryba typu makrely nebo sušené malé rybičky, které jsem u nás viděla prodávat jako krmivo pro kočky) případnou variantou může být i krab, mušle či sépie. Nejčastěji se tento vývar prodává už hotový v podobě prášku (jako náš bujón) samozřejmě si jej však lze vyrobit.
Návod na výrobu:
Ve třech šálcích vody necháme namočený asi 8 cm proužek řasy kombu po dobu půl hodiny. Potom přihřejeme až vzejde pěna, řasu vytáhneme, vložíme kacuoboši a oheň vypneme. Vzniklý vývar potom přecedíme například přes papírovou kuchyňskou utěrku.
Rybí
Používáme-li na vývar celé kusy ryby, spaříme rybu nejdříve horkým olejem, čímž zmizí rybinová chuť. Vaříme spolu s předem namočenou řasou kombu až vzejde bílá pěna, kombu potom vytáhneme a rybu dovaříme 10 minut ve vývaru.
Masový
Maso není nezbytnou součástí polévky, jeho milovníci však jeho chuť nejspíš ocení. Já se mu zatím vyhýbám, ale pokud mi nějaké zbyde, použiju ho při vaření a můžu si být jistá Kouheyovo pochvalou vzniklé polévky...
Může se použít maso mleté či celé (kuřecí nebo vepřové), šunku, slaninu nebo i párečky (ty zdejší jsou ale menší, chuťově obdobné našim dietním párkům).
Maso nejprve v hrnci na troše oleje orestujeme až změní barvu a začne vonět a potom přidáme přiměřené množství vody a vaříme na silném ohni. Když začne vývar probublávat oheň stáhneme. Řasový vývar s houbami/zeleninou.
Základem jsou opět řasy kombu, jejichž příprava je shodná s rybím vývarem, po vytažení řasy přidáme zeleninu (cibuli, rajčata, dýni Hokkaidó) houby (šiitake či jiné, nejsilnější chuť mají sušené, které si ale předtím namočíme do horké vody aby změkly) nebo i sojové mléko (výrobek zvaný aburage – smažené toufu, který ale není u náš běžně k dostání).

Základní dochucovadla
Miso
V Japonsku se používají dva základní druhy miso. Přibližně na ve východním Kantó včetně Tokia a Jokohamy se používá miso červené (déle zrající, výraznější chuti), jinak se používá miso bílé. Je možno také tyto dva druhy smíchat (awasemiso). U nás je miso k dostání v obchodech se zdravou výživou, naše je však častěji obilné a obsahuje i kousky zrnek, které jsem v Japonsku neviděla. Blé miso obsahuje hlavně ječmen a rýži. Proto použijte co nejobdobnější složení. Misa není potřeba přidávat mnoho, přibližně asi 2 velké lžičky na 4 porce. Pozor, miso nesmí projít varem a proto se přidává na konci vaření. Nejlepší způsob jak jej rozmíchat je nabrat si trochu vývaru do naběračky, přidat miso a rozmíchat hůlkami, takto vzniklý koncentrát bez hrudek potom zamíchat do zbylého vývaru.
Vzniklé polévce se říká misoširu a je to asi nejpopulárnější způsob výroby polévky.

Sůl
Zde asi netřeba komentovat. Asi 1/3 malé lžičky na šálek vývaru

Sojová omáčka
Japonská sojová omáčka je jiné chuti než čínská, tak pozor na záměnu. U nás je běžně k dostání omáčka značky Kikoman. Omáčka je výrazně slaná takže pozor, přidávejte jen asi jednu malou lžičku na dva šálky vývaru.

Voňavé přísady
Na bázi zeleniny a bylinek
Z u nás dostupných surovin lze přidat česnek či zázvor, či v Japonsku populární, u nás dnes už ne tolik používanou bylinku zvanou kerblík (micuba).

Koření a jiná dochucovadla
Mletý sezam, šafrán, sečuánský pepř, parmezán (v případě rajské polévky)

Pálivé přísady
Karí, pepř, pálivá paprika.

Další zásady:
Do polévky lze přidat samozřejmě další zeleninu, nikdy však ne více než 5 druhů najednou. K rybímu vývaru používáme zeleninu nepříliš výrazné chuti (např. vodnice a to listy i kořen, mrkev, ředkev, brambory) k tučnému masovému vývaru osvěžující zeleninu (lotosový oddenenk, tzv. jarní chryzantéma – Xanthophthalmum coronarium česky zlateň věncová – mladé listy jedlého druhu kopretiny používané na saláty, řapíkatý celer, cibuli, zelí, lopuchový kořen, hořkou dýni, lilek ale i citron či limetku, u nás bych navrhla i libeček, petržel). Téměř vždy bez ohledu na charakter polévky se přidávají řasy wakame a jarní cibulka/pórek.
Z dalších oblíbených přísad mohu jmenovat na kostičky nakrájené měkké toufu, vaječný bílek, nameko – houby obdobné naším klouzkům – takže u nás klouzky (jí se hlavně na Hokkaidu), skleněné nudle...fantazii se meze nekladou
Japonci rádi přidávají bílou ředkev, která vařením ztrácí na palčivosti a má naopak tendence nasávat esenciální chuť vývaru, proto ji tady mají nejraději, a je považována za nejchutnější sousto z celé polévky.

Vylepšovadla – chuť lze dále vylepšit přidáním např. rajčatového protlaku, másla, sojového mléka, sezamového oleje (tmavého), klasického mléka a podobně.


Vaření po Japonsku – úvodní slovo


Protože život tady probíhá až příliš poklidně, a mě zatím stále připadá role ženy v domácnosti, rozhodla jsem se psát o věci, které se tady věnuji nejvíc – tj. vaření. Japonská kuchyně z pohledu Čecha – tj. chtěla bych psát o tom, co bych jednou mohla vařit i u nás. Nebudou to jen recepty ale i všeobecné povídání o surovinách a vařícím konceptu, který je u každé národní kuchyně jiný. Snad jsem tedy ten místní postihla správně. Časem snad přidám i nějaké fotografie.

pátek 12. října 2012

Výlet do Jamanaši







Pozor na medvědy


houtou -nudle s 12 druhy zeleniny a hub
Minulý víkend jsme si udělali díky volnému pondělí malý výlet do prefektury Jamanaši a Tokia. Poprvé jsme mohli využít Gaogaogo jako spací vůz, protože nebylo příliš horko, a osvědčilo se. Jamanaši je prefektura proslavená pěstováním ovoce a dvěma nejhezčími japonskými výhledy. Prvním z nich je hora Fudži (ne nahoru jsme nelezli, ale viděli jsme ji) a druhým bylo údolíčko s divokou řekou, vodopádem a skalisky Šósenkjó. Kouhey byl unaven řízením a tak jsem si údolí prošla sama a objevila na jeho druhém konci užasnou restauraco-čajovničku pod širým nebem. Fotky přikládám.