neděle 16. června 2013

Kumako na koncertě

Už před rokem a půl v Sapporu mi na projížďce autem do Furana Kouhey pustil CD od chlapíka který si říká Spike http://spike-rrpm.com/. Stylově je to psychobilly, písničky má v angličtině (perfektní výslovnost) či japonštině, hlas má velmi příjemný a navíc hraje na kytaru. Vzhledově se stylizuje do Mefistofela nosí frak, na hlavě má natupírované rohy. Zkrátka kakkoi. Kromě něj tvoří kapelu ještě ďábelsky rychlý hráč na kontrabas a bubeník. Stal ze ze mě jeho fanoušek. Nejsem žádný přívrženec japonské hudby. J-pop se mi hnusí stejně jako pop český, korejský, finský nebo čínský. Mezi mé oblíbence se ale v Japonské scéně kromě Mejko Kadži, Asakusa Jinta a Katteni Shiagare zařadil také Spike.
Od začátku jsem si říkala, že bych jej ráda viděla i na živo. No a v sobotu 15. června se mi v Ašikaze konečně naskytla možnost se na live vystoupení dostavit. No, už před pár lety jsem zjistila, že mě docela baví se kostýmovat pro podobné příležitosti a tak jsem si připravila stylový rockabilly-psychobilly-pin up outfit a účes ze svého všedního šatníku se zakoupeným červeným šátkem, půjčeným ocvočkovaným opaskem od Kouheye a odznakem Fuck of.
Letos se zdá že slivoňové deště čili období letních monzumů opravdu přišlo a lilo jako z konve. Klubík byl malinký, připomínal rozměry třeba brněnskou Alternu, i když ta je možná větší. Nazvučení bylo trochu špatné, to ale co jsem tak slyšela je spíš klasika. Zdá se že kvalitní zvukař se stává celosvětově ohroženým druhem, čím to může být? Jak se zdá, živáče v Japonsku fungují trochu jinak než u nás, kde je zvyk většinou předkapela + kapela hlavní či jen jedna kapela s vyjímkou festivalů. V případě Japonska je to většinou několik kapel a DJ, kdy má každá kapela pro sebe 1/2 hodinu a nemůže přidávat. V tomto případě to byli docela fajn punkoví Disgusting, nic moc ale vysoko aspirující kapela plná ikemenů (hezounů) s akordeonem zvaná Rebels (na můj vkus moc ruské), můj miláček Spike a kapela Radiots, kterou jsem už neviděli. Tentokrát jsme jeli vlakem a zpět nás vezl kamarád, takže jsme oba mohli konzumovat i alkohol (jin-tonic a Heineken) a trochu jsme se oba picli. Klub byl malinký a zdá se, že jsem tam byla jediná cizinka, což ze mě udělalo místní celebritu...vzpomněla jsem si na svou popularitu cizinky kterou jsem měla v Číně. Kouhey si zase vzpomněl na dobu svých live koncertů a začal se kamarádit se s ostatními hudebníky a užíval si rachot v kotli. Kytaristu a bubeníka Disgusting jsem za jejich výkon pozvala na pivo a pak přišel vrchol večera Spikeův výstup plus rozhovor a podání ruky se Spikem.
Spike a jeho basák jsou původem z Hokkaida (Asahikawa) svého času bydlí nejspíš někde v Tokiu a živí se prý jako řidič (ač hudebně je na profi úrovni) a byl to opravdu velký sympaťák.
Kouhey strká ruku kam nemá - před Spikeův obličejzleva: Spike Cujoši, Kouhey, já, básák Jouiči, kamarád Gori

Gori, Kouhey, Tsuyosi - Spike, já
tady jedna z mých oblíbených melodií:
Train http://www.youtube.com/watch?v=SnE-V-6Cu9k

Pak jsme si ještě mezi koncerty s Kouheyem zatančili na klasické rock and roll balady čož publikum  ocenilo potleskem a jeli jsme domů. Cestou zpět mi Kouhey skřípl prst do dveří od auta, naštěstí mi jej ale zachránil snubní prstýnek, který je ale tím pádem zničený...