Rychlost blesku mě dost překvapila.
Takže jsem nastoupila do práce a jsem v ní v současné době
přesně týden. Je v nedaleké Ótě, cesta vlakem tam trvá 12
minut a pak necelých 20 minut pěšky. Je to v podstatě mateřská škola,
kde se na děti mluví anglicky a dohlíží se, aby měly dobré
způsoby. Děti tu jsou ve věku od dvou let (ty naštěstí jen 2
dvakrát týdně), většina 5 až 6 letých, některé chodí jen
některé dny v týdnu. V odpoledních hodinách se navíc ve školce
provádí doučování – angličtiny, japonštiny a matematiky pro
žáky základních škol (v tomto případě žáků mezinárodní školy s rozšířenou výukou angličtiny). Běžná denní náplň je ráno poklidit,
potom dohlížet na děti jak si hrají a mluvit na ně anglicky,
následuje hodina angličtiny (obsah každý den stejný, občas se
přidá nová látka). Ta vypadá tak, že děti pozdravím, ony
pozdraví mě, zeptám se jich jaké je datum a počasí, zazpíváme
si tři písničky, projedeme si tzv. anki karty – kartičky s
novými slovíčky na různá témata – abeceda, fonetika,
zařízení, Halloween apod., které se mění jedou za měsíc. Potom si společně čteme z dětské
knížky (Každý týden jiné). Následně čte každé dítě zvlášť – ano, slyšíte
dobře, 5 a 6 leté děti ovládají psaní i čtení v
angličtině. Uděláme pár pracovních listů, kde si procvičují
psaní čísel a písmen ale i třeba počítání a tvary souběžně
s angličtinou. Zbyde-li čas hrají se hry – pexeso anglických
slovíček, abecední trump nebo fonetická hra, která má podobná
pravidla jako karuta – já vyslovím některý zvuk a děti jej
musí co nejrychleji najít v rozhozených kartách, kdo se jej
dotkne první, kartu bere, kdo má nejvíc karet vyhrál. Některé
dny mají taky tzv. hodinu japonštiny. Je to hodina, kdy se na ně
výjimečně mluví japonsky a hlavně se musí snažit odpovídat
celou větou. Úkoly které řeší jsou však spíše na logiku a
matematiku, labyrinty, najdi rozdíl, najdi rozdíl v tvarech. K mému
překvapení taky hrály pexeso s hmyzími larvami a imágy (zjevně
aby si procvičily hiraganu, protože to nejsou slova, která každý
pozná podle obrázku, ale na kartách je to napsané). Na začátku
hodiny jim taky učitelka ukazovala karty s obrázky rostlin, kdy
musely říkat jméno rostlin a období kdy kvete (čeho je symbolem)
což je důležité pro japonskou výtvarnou i literární estetiku.
Největším šokem však pro mě bylo, když mi bylo řečeno, že
bych tyhle hodiny měla příště vést já...K tomu ale naštěstí nakonec nedošlo.
Po vyučování následuje oběd – v
japonských školkách se nevaří, maminky připravují dětem
obentó, takže já jím s nimi a dohlížím aby před jídlem
sepjali ruce a řekli let´s eat (no je to trochu divné, v anglicky
mluvícím světě se to nepoužívá, ale pravděpodobně je to
nácvik slušného japonského jídla, kdy před začátkem sepnete
ruce a řeknete itadakimasu – dostávám – což podle mě je dík
hostiteli ale i přírodě za její dary. Někdo však se mnou může
nesouhlasit.) Když děti dojí musí po sobě samy utřít stůl a
uklidit případné nádobí. Jednou týdně je vaření, kdy si pod
dohledem učitelů sami připravují oběd. Tenhle týden to bylo
čokoládové fondue. Po obědě si jdeme hrát do parku v případě
nepřízně počasí mám v rozvrhu napsána řemesla tedy nějakou výtvarnou činnost. Následuje
tzv. angličtina dumbo – hry v angličtině – zase pexesa, trump,
bingo s tvary a barvami nebo čtení knih, které tentokrát
předčítám jen já...Tohle vše končí kolem třetí a dvakrát
týdně mám potom hodinu doučovací – angličtinu pro základní
školy – pracuje se s pracovními listy (americká učebnice
matematiky a fonetiky) s důrazem na spelování s minimem gramatiky
a maximem vybarvování a kreslení... Musím ale říct, že naše
předškolní děti umí mnohem líp anglicky, než děti ze základní
školy...
Přípravu na hodiny si dělat nemusím,
mám vše přichystané od jedné kancelářské zaměstnankyně,
takže to jen čtvrt hodinky před lekcí zkouknu. Moje kolegyně
jsou většinou Japonky, z cizinek mě zaučovala těhotná
Srílančanka s poetickým jménem Malika, z nových kolegyň tu mám
ještě jednu Indku. Takže žádní rodilí mluvčí. Úvazek mám
pouze částečný (cca 7 hodin denně, 3 krát týdně od 8 do 3
hodin a dvakrát od 10 30 do 6), plat ucházející, pravděpodobně
dostanu také příspěvek na dojíždění.
Práce mě baví. Je úžasné sledovat
rozdíly a to, jak a co baví malé japončíky. Musím říct, že
jsou ohromě samostatní a dost chytří. Dětí není moc. Mým
absolutním favoritem je malý Tomoki, který mi připomíná
Kouheye. Mixuje se v něm totiž stejným způsobem tvrdohlavost,
výbuchy vzteku, které ale rychle přejdou, šoumenství a
laskavost. Tomoki dělal v pátek a dnes přijímačky na základní
školu, jsem zvědavá, jestli uspěje. Další ze stálic naší
mini třídy je Rjoto. Vynikající žák, kterému bohužel schází
fantazie. Když si děti hrály na vlak a pily coby vagónky benzín
nevěřícně kroutil hlavou, že benzín se přece nepije a ke hře
se nepřipojil. Ve třídě mám ještě roztomilou okatou Ayaku,
která mluví plynně anglicky, ale tak potichu, že jí není ve
většině případů rozumět. Bystrookou vysokou Kyoko, která taky
dělala přijímačky. Má už dvě starší sestry ve mezinárodní
škole. V pátek přichází démonka Anji, která anglicky nerozumí,
ale vynahrazuje si to svou neutuchající energií. Dojemné je, jak
se děti automaticky starají jeden o druhého a ti starší bez
říkání pomáhají těm mladším. Klobouk dolů před japonskou
výchovou, máme se co učit.
Tak doufám že v dvouměsíční
zkušební době obstojím a stanu se zaměstnancem, jak mi bylo
nabídnuto, tím pádem by mi bylo placeno také sociální
pojištění, a asi bych dostala i jakýsi minimální japonský
důchod cha cha.
 |
| Časopis mucha s přílohou - nákupní (mojí pracovní) taškou |
 |
| Dětičky a indická kolegyně Shruthi |
