Kumako zase v práci

Protože mě už nicnedělání opravdu unavilo a život z ruky do huby a finanční stres taky, rozhodla jsem si rychle něco najít. Už předtím jsme volali do jedné firmy, kde se ale ptali na dost rasistické otázky (doslova na barvu kůže, kdyby byla tmavá, tak by mě snad nevzali?) a tak jsme to vzdali. Kouhey mé snahy předtím dost sabotoval, tentokrát však už má míra trpělivosti přetekla. Štěstí mi přálo, v blízkosti hledali lidi do práce, kterou bych mohla zvládat, šla jsem sama na pohovor (v japonštině), sama vyplnila životopis a zadařilo se. Je to sice méně placené než učení ve školce, ale je to blíž a na plný úvazek a snad bez stresu. Ano nastupuji jako dělnice do továrny. Továrny na pochromovávání pístů. Je to spíše malá továrnička, která zaměstnává asi 9 lidí, ani ne 20 minut na kole od domu. Mou náplní práce bude kontrola kvality. Nejproblematičtější je to, že je tam údajně v létě hrozné vedro (naštěstí už začíná podzim a dnes byly už relativně únosné teploty) a v zimě zima. Pokud se nezhroutím vedrem a nezmrznu tak snad bude vše v pořádku. Plánuju vydržet do června příštího roku a pak z ušetřených peněz návrat do ČR.